Po kostele nejstarší budova s goticko – renesančním vzhledem, stojí na základech původních dvou domů z 15. století, přestavěných ve 40. letech 16. století. Vročení na nárožním arkýři z roku 1544 upřesňuje letopočet jeho vzniku.
Při vstupu do budovy zaujmou nádherné hřebínkové úsečové klenby. Renesančními perlami jsou dvě sklípkové klenby se svorníkem, jedna v přízemí, druhá v arkýři v 1. patře. Tento typ renesančních kleneb zde byl uplatněn poprvé na Moravě. Gotický původ dokazuje lomený portál v prostorách sklepení. Tato sklepení sloužila jako šenkovna a sklad soli, se kterou město obchodovalo. Na omítce stropních kleneb se zachovala ze 16. století řada malůvek a nápisů rudkou. Na vížce býval zvonek, jímž se zvonilo za požáru.
Budova sloužívala jako radnice, významnou událostí v historii této budovy bylo „zasedání zemského sněmu“ ve dnech od 13. do 19. dubna 1608, na kterém se sešli zástupci moravských, uherských a rakouských stavů, aby sepsali smlouvu, ve které žádali dosazení Matyáše Habsburského na trůn.
Od roku 1850 postoupilo město budovu c. k. úřadům pro okresní soud. V nejnižší části sklepů bývalo vězení, které bylo objeveno při přestavbě budovy. Okresní soud zde působil až do svého zrušení r. 1959 a do uvolněných prostor se nastěhovala Lidová škola umění, Zvláštní škola a Spořitelna. V letech 1992–2002 prošla budova náročnou rekonstrukcí iniciovanou spisovatelem Jiřím Muchou, synem našeho secesního malíře Alfonse Muchy, který se v této budově 24. července 1860 narodil.
V současné době zde sídlí Kulturní a informační centrum, které prostory využívá pro potřeby výstav a koncertů, je zde stálá expozice ivančického rodáka Vladimíra Menšíka a muzeum Alfonse Muchy.